Objednat

Habr Obecný

habr20
habr19
habr10
habr18
habr11
habr3
habr1
habr17
habr8
habr15
Habr obecný (lat. Carpinus betulus, slov. habr obyčajný)

Tento domácí listnatý neopadavý strom je mimořádně vhodný na tvarované živé ploty, od jednoho do několika metrů. Je velmi odolný a nenáročný, nezklame ani v pestrém spektru půdních podmínek - od písčitokamenitých až po jílové. Snáší sucho, zasolení i určitou míru kontaminace po stavbách, těžké půdy, dokonce i zaplevelení agresivním úporným pýrem, který velmi negativně ovlivňuje zdárný růst většiny druhů v živých plotech.

Habry dobře snáší i návětrné polohy, proto můžou plnit také funkci větrolamů. Po zakořenění na trvalém stanovišti roste habr poměrně velmi rychle, tj. třeba i víc než půl metru za vegetaci a při správném řezu 1 - 2krát za rok (řez je nejlépe provádět v předjaří a v druhé polovině června). Za tohoto předpokladu vytváří kompaktní, husté, celistvé, zdravé živé ploty, které mohou být ozdobou každé okrasné zahrady. Listy na podzim sice zhnědnou a uschnou, avšak udrží se až do jara a opadnou naráz až při rašení. Snadno překonává i výraznější poškození, po němž spolehlivě regeneruje. Vhodný je jak do městského prostředí, tak k chatám a rekreačním chalupám. Ve vilových čtvrtích Hamburku, který je zřejmě nejlépe prosperujícím německým městem, rostou živé ploty z habrů u každé druhé vilky. Proto lze předpokládat, že se plně osvědčil a odpovídá vkusu dobře situovaných obyvatel. Dobře se vyjímá i na prestižních stanovištích, jako např. v parku u zámku francouzských králů ve Versailles. Živé ploty z habrů najdeme i u nás - např. před rektorátem Slezské univerzity v centru Opavy, dále ve Valdštejnské zahradě a v areálu budovy úřadu vlády České republiky na Malé Straně v Praze (viz fotogalerie). Valdštejnskou zahradu projektoval známý zahradní architekt Zdenek Sendler, který nás na Zahradnické fakultě vyučoval předmětu "Zakládání a údržba zeleně". Vzrostlé a zapěstované habry dodala pro Valdštejnskou zahradu firma BRUNS z Holštýnska. Pro zajímavost uvádím, že každý ze dvou dvou habrů, které tvoří klenutou živou bránu vyšel na 80 000,- Kč. Co k tomu dodat? Ideální dřevina vhodná k použití do živého plotu neexistuje, ale nejvíc se tomuto ideálu blíží právě habr. Habr mohu v každém případě rozhodně doporučit - rukama mi jich prošly statisíce.

Pokud se vzrostlý habr, který dosud rostl v souvislém lesním porostu, po těžbě ocitne osamoceně na volném prostranství lesní mýtiny, kde má i dostatek prostoru a světla, jeho doposud holý kmen začne postupně obrůstat co nejníže u země, až vytvoří druhotnou korunu a když tato postupně zmohutní a zesílí, vrchol koruny zákonitě neodvratně zasychá, protože se k němu nedostane nezbytné množství živin, které zadrží a spotřebuje spodní část (viz fotogalerie). Této přirozené vlastnosti habrů lze dokonale využít v živých plotech, ovšem je třeba také mu v růstu napomoci správnými přiměřenými pěstebními opatřeními, to znamená vhodným výchovným řezem. Jelikož při hustější výsadbě mají sazenice snahu růst rychleji do výšky ke světlu, musí se v růstu brzdit řezem, aby se spíše zahušťovaly.

Existují dva kultivary, které se roubují na původní domácí druh. Jsou to Carpinus betulus Columnaris a Carpinus betulus Fastigiata. Tyto druhy vytváří husté, kompaktní koruny nižšího vzrůstu, s menšími přírůstky než původní druh.

Další druhy habrů:

  • Carpinus betulus Columnaris - sloupovitý, později vejčitý
  • Carpinus betulus Fastigiata - pravidelně sloupovitý, rychleji rostoucí a širší než Columnaris
  • Carpinus betulus Incisa
  • Carpinus betulus Pendula - převislý
  • Carpinus betulus Frans Fontaine

Jestliže si chcete vypěstovat sazenice habrů sami, je to samozřejmě možné. Na podzim bývají koruny habrů obaleny plody - oříšky s křidélkem. Sklizeň plodů však musíte provést včas před jejich dozráním a samovolným opadem, tj. dokud jsou ještě zelené, protože jinak by nevyklíčily hned na jaře, nýbrž až na přes rok.

Vystihnout optimální dobu nebývá úplně jednoduché. Navíc po sběru je nutné provést tzv. stratifikaci osiva, tzn. posklizňové dozrávání, které spočívá v uložení osiva mezi vrstvy písku v temných a chladných prostorách při specifické vlhkosti a teplotách okolo 5°C.

Habr je sice "obyčejný" strom, ale jeho množení není zcela bezproblémové.

Pokud jsou větvičky habrů uschlé, zbarví se světle hnědě a nehtem z nich nelze sedřít kůru. Jestliže jsou habry živé, mají šedou barvu a kůru lze sedřít nehtem a po sedření se pod ní objeví světle zelené lýko. Někdy se stane, že již rašícím habrům zaschnou mladé lístky a přesto, že sazenice zůstává živá, nemá už dost síly znovu obrazit, to se může podařit třeba až druhým rokem.

Dobře rostlé a zapěstované habrové ploty můžete spatřit a posoudit například v Praze podél O2 Arény, dále na křižovatce státních silnic Jindřichův Hradec - Třebíč a Jihlava - Znojmo, na Prostějovsku čtyři metry vysoký a velmi dobře zapěstovaný habrový plot u domu na pravé straně silnice z Ptení do Strážiska, v Brně na Slovanském náměstí v Králově Poli, v zámecké zahradě v českém Krumlově, po pravé straně státní silnice mezi Litomyšlí a Hradcem Králové ze směru od Svitav těsně před odbočkou na Hořice

Habr z místní divočiny

Hluboko v lesích Moravského krasu nedaleko keltského hradiště ve skalách, kam nikdy nezabloudí dřevorubec s pilou, roste starý, mohutný a majestátní habr. Je to habr z místní divočiny. A není to jen tak obyčejný habr. Vyznačuje se značnou odolností a plasticitou. Lépe snáší horší podmínky extrémního stanoviště, kde se za mnoho let růstu dokonale přizpůsobil. V kvalitnějších půdách, při dostatečné péči, obrůstá snáze a hustěji a má i o něco delší přírůstky než kterýkoliv jiný běžný habr. Tento ekotyp se zdá být přímo ideální dřevinou pro volně rostoucí, ale zejména tvarované živé ploty.

Objevil jsem jej se svým přítelem Doc. Ing. RNDr. Jindřich Chmelař, DrSc., někdejším vedoucím Katedry lesnicke botaniky, dendrologie a typologie na LF v Brně a žákem profesora Zlatníka (jeho stěžejní prací byly pokusné plochy v karpatských bukových lesích na Ukrajině, které jsou dnes součástí jedné z lokalit památek světového kulturního dědictví UNESCO). Doc. Ing. RNDr. Jindřich Chmelař, DrSc. byl u nás jediným členem mezinárodní dendrologické společnosti (dendrologie = nauka o dřevinách) a zřejmě nejuznávanějším odborníkem na světě přes vrby, které představují nesmírně rozsáhlý rod se značně složitou taxonomií. Když jsme se poznali, byl již na sklonku svého života. Vyjadřoval se o mně v superlativech, což mě přivádělo do rozpaků, ale zároveň těšilo.

Společně jsme rozmnožili tento habr z místní divočiny. Než docent Jindřich Chmelař zemřel v roce 2001, dostal jsem od něho za úkol dál pokračovat a dokončit započaté dílo a rozvíjet tak jeho odkaz. To jsem se snažil splnit, přestože to nebylo vždy snadné a osud mi postavil do cesty řadu obtížných překážek. Přesto jsem vytrval a za sedm let jsem vypěstoval v dostatečném množství a velikosti potomky legendárního habru z místní divočiny.

Nyní i vy máte možnost posoudit výsledky mé mnohaleté práce, která se podařila. V žádném případě nemůžete udělat chybu, jestliže si na své zahradě vysadíte habry z místní divočiny, které vám plným právem budou skýtat trvalou radost a neustálé uspokojení. Samozřejmě, že se musíte rozhodnout sami. Tato možnost se vám naskýtá, ale jak s ní naložíte, to už je pouze a výhradně na vás.

divoky habr

Habr z místní divočiny pozitivně hodnotí a jednoznačně doporučuje i renomovaný brněnský zahradní architekt Zdeněk Sendler.